Z cyklu: Rýchlo a Bezpečne 1.časť

• By Rady
• 17. marca 2020
• No Comments

Nedávno som sa ku mne dostala takmer päťdesiat rokov stará knižka, v ktorej sa jej autori celkom príjemným spôsobom prihovárajú nielen začínajúcim šoférom, ale každému kto sa rád o autách a aj samotnej jazde dozvedá niečo viac. Napriek svojmu veku je publikácia „Rýchlo a bezpečně“ aj dnes stále veľmi aktuálna a užitočná a preto som si tento antikvariátový klenot nemohol nechať pre seba. V rámci časových možností Vám budem postupne posúvať jednotlivé kapitoly. Azda Vám prinesú nové vedomosti, ale ak by náhodou aj nie, opakovanie je predsa je matka múdrosti 🙂 .

@RWC_Rady   

NEŽ ODSTARTUJEME

    Vítáme vás! Udělejte si chvilku času, pohodlně se posaďte – budeme si číst. Jsme vlastně staří známí, denně se potkáváme na silnicích, odpoledne v dílnách automotoklubů Svazarmu, popřípadě jen tak na ulici s houbou a kbelíkem, nebo s nářadím v ruce, jak pobíháme okolo svých nových, či obstarožních miláčků. V sobotu a v neděli se vídáme na výletě, občas i poděl břehů řek a rybníků. Tentokrát se scházíme nad knížkou. Už jejím zakoupením jste odkryli karty a přiznali jste se ke své zálibě. Ano, jste stejní jako my dva, stejní jako šestnáctiletý hrdý majitel Pionýra, stejní jako…, jako my všichni. Celá ta naše, trochu bláznivá obec lidí, která nezná hranic a má své vyznavače v Praze, v Moskvě, v Londýně, ve Varšavě . . . zkrátka všude. V krvi máme vysoké procento benzínu (nejspíše to bude Super) a zápach pneumatik a spojkového obložení, pálících se na startu, je nám příjemnější než Chanel No 5.

     Budeme si spolu vyprávět o věcech známých i méně známých, duležiých i nepodstatných. Doufáme však, že až se budeme na konci poslední kapitoly rozcházet, budeme vědet více o tom, co všechno se dá s autem dělat a hlavne – jak se to má dělat. Málokdo z nás je úplným nováčkem za volantem. Většinou už každý máme své zkušenosti a návyky. Je otázkou, jsou-li naše návyky právě ty nejsprávnější, máme-li už všichni dostatek zkušeností a umíme-li je v pravý okamžik vhodně použít. Ještě před pár lety byl u nás ten, kdo měl auto „pánem“. Ne snad proto, že na něj měl peníze, ale proto, že měl místo na silnici a když přijel domů, tak měl i kde zaparkovat. Rostoucí motorizace přináší denně nové a nově problémy a jízda, která byla dříve požitkem, se stává nervy vyčerpávající záležitostí. Ucpané ulice i silnice, po centimetrech popojíždějící vozidla. Rostoucí životní úroveň v naší vlasti ukazuje tak i své negativní stránky.

      Přibývá zákazů, příkazů, omezení, radarů, pokut, ale přes všechna tato opatření je statistika dopravních nehod otřesná! I přes závratně se rozvíjející technické finesy a automatizaci zůstává základním činitelem člověk za volantem. Dobrý či špatný řidič, člověk veselý, dobře naladěný, nebo zlostný bručoun, zamyšlený vědátor i lehkomyslný větroplach na prvním výletě se slečnou. Každý z nich, ať už je frézařem, právníkem, nebo spravuje hodinky, se na svou profesi musel léta připravovat ve školách či v učení. A udělá—li ve svém zaměstnání chybu, dá se to vždycky napravit, v nejhorším dojde k nějaké hmotné škodě,

     Ale řidič? Strávil pár týdnů v Autoškola Svazarmu (při vší úctě k práci auto-škol) a dostal Oprávnění k řízení automobilu. Najednou je na silnici sám, vedle nesedí zkušený řidič, rádce a instruktor, který klidným slovem a druhými pedály leccos zachránil. Udělá-li chybu řidič, mnohdy se to už napravit nedá. A tak se řidiči učí dál, učí se vlastními chybami i chybami druhých. Je to ale učení těžké, dlouhé a … nebezpečné. Nejen pro toho, kdo se učí, ale i pro jeho okolí. Rozhodně nemá pravdu ten, kdo si po absolvování autoškoly řekne: „Konečně jsem řidičemi“ Není a ještě dlouho nebude. Stal se adeptem řidičského umění, absolvoval „řidičskou devítiletku“. Další studie budou trvat mnoho tisíc kilometrů, občas mohou být přerušeny i nechtěnými „prázdninami“, kdy se bude automobil léčit v servisu, nebo student v nemocnici. Snad nám tato knížka pomůže zkrátit učednická léta za volantem, něco se z ní snad dozvědí i ti zkušenější. Jestliže její vydání pomůže zachránit život jen jediného dítěte, které se bezelstně batolí přes ulici, pak už stálo za to.

JEZDECKÁ ŠKOLA

     Nedá se nic dělat, bude to vlastně škola. S jistými rozpaky se ujmeme úlohy rádců (nechceme říct učitelů, či dokonce profesorů) a vezmeme to všechno od začátku. K napsání této knížky nás vedla prostá úvaha: máme dlouhá léta zkušeností, jeden z nás jako redaktor našeho nejrozšířenějšiho motoristického časopisu – Světa motorů, druhý jako automobilový závodník. Přemýšlíme, ptáme se, diskutujeme, díváme se jak jezdí vynikající jezdci. Leccos jsme už okoukali a poznali. To, co se budete učit třeba rok a přitom zničíte mladou třešní v rozpuku a levý přední blatník, vám můžeme sdělit na několika stránkách, popřípadě i s obrázkem. Vás to stálo pouze cenu knížky, třešně zůstanou v pořádku, blatníky rovněž, o nějakém leknutí, či úrazu nemluvě. I v pojišťovně vás budou mít raději, když tam nebudete chodit dvakrát do měsíce.

     Bylo by jistě lepší, kdybychom spolu mohli zasednout do auta a rozjet se po nějaké smykové míse, po volném prostranství! S tím však musíme ještě chvíli počkat. I takovéto VUJ – Vysoké učení jezdecké u nás určitě bude. Stoupající provoz, nevyhovující vozovky, málo zkušení a neobratní účastníci silničního provozu – to vše klade X krát denně maximální požadavky na naši reakční schopnost a na naši techniku jizdy. Věříme, že i bez těchto objektivních faktorů by se většina z nás do takové školy přihlásila. Zaplatili bychom školné a chodili do ní pilně a včas. Vždyť dobrá technika jízdy je nám denním potěšením a chceme ji dále zlepšovat. Řekneme vám, že dobře projetá zatáčka s citlivým zbrzděním a přesným přeřazením „dolů“ je snad větším požitkem, než pro labužníka kuře Kung-Pao, či pro stárnoucího seladona pohled na hezké dívčí nohy. Takovou školu, jakou bychom si přáli, zatím nemáme. Nebudeme však zahálet a zatím se spokojíme s touto knížkou, jako s náhražkou (doufejme, že hodnotnou). Tak tedy naplno akcelerujme do oblastí, kde ručičky otáčkoměrů ukazují „proklatě mnoho“, a kde jsou bezpečně zvládnuty a včas podchyceny všechny smyky.

Z knižnej publikácie:

Rychle a Bezpečně

Dalibor Janek, Miroslav Ebr, Nakladatelství dopravy a spoju,  Praha 1975